První polovina srpna je ve znamení čtverců.

Kromě spojování a zapošívání čtverců ze své červencové výzvy (čtvercová tunika jako vzorník) sešívám loňské rozdělané deky. Dnes se mi podařilo zapošít poslední cancour z „Industří deky„, kterou jsme upletly jako společný projekt pro Cut and Sew dílnu při společném pletení v prostorách Industry.

Při tom sešívání a zapošívání mě napadlo, že něco takového bych ocenila jako dárek na smrtelné posteli. Trochu morbidní myšlenky, ale nedalo se nevzpomenout si na autorky, jejichž čtverce jsem držela  v ruce, a přišlo mi, že jsou tak trochu se mnou. Tak mě to prostě napadlo, že takovou dekou bych se ráda přikryla v nejtěžších chvílích a připomněla bych si, s kým jsem kdy a kde ráda pobyla při pletení.

Další, co mě napadlo je trochu povzbudivější. Každá pletařka má svůj osobitý „rukopis“. Přiznám se, že ne všechny čtverce s mi podařilo zařadit. (Třeba ten zelený v pravém rohu – pletla jsem ho já, nebo Andrea?) Ale třeba Andrein zářivě oranžový se zeleným rožkem si nespletu. (Andrea jediná dělala čtverce přesně podle mého postupu, takže proto si nejsem jistá tím zeleným.) Olga – precizní práce, vynalézavé a odvážné barevné kombinace. Moc se neznáme, ale to mi nebrání abych o autorce nepřemýšlela jako o dobrodruhovi s uměleckou duší. Zuzčiny huňaté, velké a střapaté čtverce zemité barevnosti identifikuji také na první pohled. Čtyři kreativně zkombinované melírky mojí mamky. Když se ale pokouším charakterizovat svoje čtverce, zažívám ataky selektivní slepoty. Prostě – stejně jako se nemůžu ujmout grafologického rozboru vlastního rukopisu, který mi u známých ani cizích nedělá žádné problémy, nemůžu popsat, co vidím na svých čtvercích. Měla bych se trochu snažit zlepšovat v sebehodnocení, na pracovních pohovorech, které  jsem v posledních měsících absolvovala, je to jedna ze zásadních otázek a moje neschopnost ohodnotit sama sebe asi i nejpravděpodobnějším důvodem neúspěchů. Dobrá, tak tedy zkusím zapomenout na autorku a koukám jen na čtverce: Pečlivé provedení s lehkostí, úplet volný a vzdušný, ne neúspěšná snaha o řemeslnou dokonalost ale zároveň také improvizace a trocha „flikování“ tam, kde to tak úplně nevychází. Ne úplně zvládnuté hospodaření se silami, zpočátku větší investice energie a posléze její nedostatek vedoucí ke zdárnému dokončení. (Jenže to poslední vyplývá spíš než ze čtení čtverců také z porovnání původního záměru a výsledku.)

Kdo další najde a pozná svůj čtverec?

Pak je tu ještě moje loňská deka, čekající celý rok na dokončení. Čtverce jsem pletla v loňských vedrech při sledování seriálu Hra o trůny. Upletené čtverce až do teď „trůnily“ v krabici, tak doufám, že letos se s nimi už budeme u sledování filmů přikrývat.