Musím se pochlubit cizím peřím…

V létě jsem si domluvila s kolegyní háčkařkou, pletařkou, že mi uháčkuje rukavičky, které dělá na zakázku, a které má “ vychytané“.  Jsou háčkované z úplně tenounké kordonetky, osmdesátky – tedy vlastně tloušťka šicí niti – technikou napodobující síťování. Před zakoupením návodu jsem raději dala přednost objednání hotových, jelikož jsem si nechtěla zakládat na dalšího kostlivce a po těch rukavičkách jsem opravdu toužila. Na háčkování z niti si momentálně netroufám, mám toho rozdělaného i naplánovaného tolik, to bych neměla ani do příštích Vánoc . Tak včera jsem je tedy dostala ještě horké pár sekund po jejich dokončení a mám z nich obrovskou radost. Vím, co je za nimi práce a že jsou dělané přímo pro mě a proto mají daleko větší cenu, než nějaké sériovky strojově vyráběné po tisících.

Ještě je plánuji obarvit na černo – černé Martina z pochopitelných důvodů odmítá háčkovat a vůbec se nedivím. Nejdřív se bude barvit jen zkušební vzorek ze stejného materiálu a až to úplně dokonale zvládnu tak, aby to nepouštělo, tak teprve pak rukavičky. A možná si ještě jedny světlé nechám udělat, pokud se Martině bude chtít…

A pokud někoho zaujaly natolik, že by chtěl podobné vlastnit, objednat si je může u autorky na Fleru.